V životě se nám objeví spousty překážek, s některými si nevíme rady, některé přeskočíme hned, některé časem a na některé nám zbyde jen snění.
Sníme o lásce, přátelství, rodině, penězích, domově, zdraví… Ve snech můžeme potkat kohokoliv a být čímkoliv a to je na nich právě to krásné!
Naše mysl a představy je to jediné co nám zbývá, abychom se oprostily od běžného, někdy i nudného, života. Představy jsou nám plně otevřené, můžeme si v nich dělat, co chceme, chovat se jak chceme. Je to naše volnost a kdo se dokáže oprostit od reality, může zažít všechno, co ho jen napadne.
Někdo ve snech utíká, utíká daleko a pryč od reality. Proč? Možná je to jediné, co mu zbývá. A přitom můžou mít všechny krásy světa, všechno zlato světa, nejlepší přátelé, ale vždycky bude něco, o čem bude snít dál, něco co mu bude chybět, protože žádný člověk nemá všechno, aspoň ne napořád. Je tolik případů, kdy bohatí a šťastní lidé najednou ochrnuli a co jim pak zbývalo? Snění, sny a touhy.
Ale právě snění nám ve většině případů říká, co bychom chtěli, či čeho bychom chtěli dosáhnout. A právě podle nejedné knihy je snění, které se velmi pojí s touhami, to nejsilnější, co lidská bytost má. Dokonce jedna kniha nám ukazuje muže, kterému řekli, že již nikdy z postele nevstane, ale on se nevzdal a stále myslel na to, jak z postele vstane a půjde, poběží, stále o tom snil, stále, stále a stále po tom toužil, představoval si to každou minutu, co mohl. A výsledek? Ten muž do půl roka vstal a odešel z nemocnice „po svých“. To mě neuvěřitelně oslovilo.
Nejkrásnější a zároveň nejhrůznější je, že naše snění nezná hranic, takže v našich představách se můžeme dostat, až za hranice lidského chápání a zažít, to co bychom jindy nikdy, nezažili. Někdy je naše snění nabouráno, což znamená, že myslíme na něco pěkného, například na procházku s kamarádkou po parku, ale hned se nám do toho snění vkrade mrak, a to doslova. Proč tedy lidi místo toho, aby si užívali tu krásu snění a představovali si jen dobré věci, tak vidí hned po pár vteřinách všechno černě a vidí vše, co by se mohlo zkazit? Nedokážu si to vysvětlit, jestli je to jen tím, že jsme v této době zvyklí na to, že když nám něco vychází, hned nám to něco dalšího může zkazit? Asi ano, vypadá to tak, že špatné zkušenosti mohou za špatné snění. Ale docílit pouze dobrých zkušeností to si myslím, že nejde, takže lidstvo bude mít i na dále „černí snění“. U této úvahy mě ještě napadají špatné sny, říká se o nich, že lidem pomáhají vyrovnat se se svými nedostatky a se strachem, že kdo nemá špatné sny, trpí depresemi a nevyrovnaností. Co je na tom pravdy nevím, můžeme tomu věřit, či nemusíme. Sami si to vyzkoušet ale nejspíš nemůžeme, jelikož my si většinu svých snů ani nejsme schopni zapamatovat, což je určitě škoda.
Abychom snili, nemusíme si lehnout a spát, ba právě naopak, stačí otevřít oči a mozek představám, jen přestat plně vnímat realitu a představit si velryby jak chodí po školních chodbách. Nebo jak běháte po měsíci. Je jen na vás o čem chcete snít, ale nezapomínejme, ve snění je síla.
