Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krev na rukou I.

11. 01. 2011 19:08:16
Dostalo se mi úžasné a nevšední možnosti. Ať to zní, jak to zní, na týden jsem se mohla stát čímkoliv. Přemýšlela jsem, čím jsem si vždycky přála být a jaké povolání bych si chtěla vyzkoušet...?

Pán s dlouhými jemně zakroucenými vlasy v černém lesklém obleku mi podal jistou knihu, kde byla všechna povolání světa, nevybrala jsem si. „Všechno znám,“ řekla jsem a pozorovala, jak na jeho čele začíná vystupovat silná žíla, jako by říkala „Další zákazník, kterého nic nenadchne, na to mám fakt náladu!“ Pán se ale nevzdal a podal mi další knihu, černou tlustou se semišovým povrchem, když jsem ji otevřela, nechápala jsem, bylo tam zrcátko, podívala jsem se do něj a pak znova na pána v obleku, ten jen pokynul rukou, ať se dívám dál do zrcadla a přitom se šibalsky usmál. Podívala jsem se, tentokrát jsem se zakoukala pořádně, sledovala jsem svoje vlastní oči, jak těkají a čekají něco velkého a magického. Najednou zrcátko zčernalo a objevila se na něm bílá skvrna. „Co to znamená?“ zeptala jsem se muže a stále koukala na bílou skvrnu na černém povrchu. „Touha po změně. Možnost nápravy. Tvoje touha,“ odpověděl mi, z kabely vytáhl prospekt a podal mi ho. „Přeješ si být anděl smrti, prosím, buď si jim, ale konej vše s co nejvyšší opatrností. Dlouho jsem tu nikoho s takovým povoláním neměl. Buď opatrná a přečti si ty listy. Sbohem.“ A odešel. Trochu narychlo, ale budiž.

Příručka mluvila jasně, můžeš zabíjet jen lidi, kterým vyprchal čas. Čas nemají napsané někde na čele, nejsou to vlastně vůbec čísla, nýbrž barvy, umírající kolem sebe vyzařují modrou barvou. Zbytek jsem jen tak prolétla očima, popřát duši mrtvého šťastnou cestu a poslat ho tam kam patří, to se prý pozná podle toho, když má na rukou okovy, s těma jde do pekla, když je nemá, narostou mu křídla a on může odletět do ráje nebeského. Nic těžkého na pochopení. A samotné „zabíjení“? Třikrát se poklepe onu člověku na levé rameno, pak se jen čeká, jaká smrt si ho najde.

Musela jsem hned běžet ven a vidět to na vlastní oči, jestli to vážně funguje. Procházela jsem ulicemi a rozhlížela se kolem sebe, hledala jsem modrá světla, ale žádná jsem prozatím neviděla, ani opilý bezdomovec ležící před Karlovým mostem neměl modrou záři. „To dneska nikdo nechce umřít snad?!“ žbleptla jsem si pro sebe. „He wants to jump! He’s crazy! Somebody he...“ Zbytek jsem už křičícímu Angličanovi nerozuměla, ale ani jsem nemusela, konečně jsem se dočkala. Došla jsem na místo, odkud mladík běžel, nebylo těžké najít sebevraha na Karlově mostě, dorazila jsem k masivnímu houfu slátanin všech národností a náboženství. Zavěšen na jedné ze soch visel mladík a každou chvíli se hodlal pustit, lidi ho s úžasem pozorovali a Japonci si jej fotili, nadšení umělci. Zvláštní bylo, že kolem mladíka zavěšeného na soše nebylo opět žádné modré světlo, ale bylo u muže, co stál vedle něj, dlouho jsem neváhala a procpala jsem se davem až k němu, natáhla jsem ruku, ještě poslední zaváhání, ale přemohla jsem ho a poklepala mladíkovi na jeho levé rameno, poprvé, podruhé a potřetí, divila jsem se, že to ani nezaregistroval. Vystoupila jsem zase z houfu čumilu a dívala se zpovzdálí, co se bude dít dál. Já bych to popsala jako neuvěřitelnou shodu okolností, mladík na soše se rozhoupal a chtěl z ní zase slézt, když už visel na její paži a byl jednou nohou v bezpečí, socha sebou trhla, mladík skočil na most, ale socha se už neudržela a svalila na muže s modrou září, všichni od muže pod sochou uskočili, nebylo proč ho zachraňovat, jeho duše se už pohupovala vedle mě a koukala na mě svýma mrtvýma zneklidňujícíma očima, na rukou měl totiž pouta. „Je mi líto, ale budu tě muset poslat tam dolů,“ řekla jsem mu a byla jsem i za něj trochu smutná, mohlo mu být kolem třicítky, ještě tu mohl nějaký čas být, ale má holt smůlu. Věděla jsem, že patří dolu, ale jak ho tam dostat? Žádný výtah tam podle mě nevedl, ani nic podobného, naštěstí jsem dlouho nemusela přemýšlet, pro muže si přiběhly malé pekelné zrůdičky, které ho vzali za řetězy a stali pod zem. „Ha, tak to by bylo,“ skoro až jsem si oddychla, jako kdyby to byl test z matematiky. Stmívalo se, rozhodla jsem se, že půjdu domu. Cestou jsem ještě nechala zakopnout jednu starší dámu o nic a spadnout pod tramvaj a bezdomovce na infarkt, někteří by řekli - vydařený den, někteří – kruté.

Strčila jsem klíček do zámku a otočila jim, otevřela jsem dveře do našeho bytu a vešla, zula si boty, sundala bundu, omyla ruce a šla se podívat do kuchyně, odkud na mě už volala mamka. „Sakra,“ řekla jsem, když jsem uviděla její smějící se tvářičku a drobnou postavu, kolem níž se linula modrá záře...

(pokračování příště?)

Autor: Veronika Tikalová | úterý 11.1.2011 19:08 | karma článku: 8.56 | přečteno: 881x

Další články blogera

Veronika Tikalová

Pozvánka: Aktuální změny v legislativě týkající se SVJ/ BD a představení projektu Sousedé

PRAHA – Ve čtvrtek 10. března v 17:00 se v Národní technické knihovně pořádá seminář na téma Aktuální změny v legislativě, které se týkají velkého počtu osob žijící v SVJ nebo BD. Akci pořádá internetový projekt Sousedé.cz

1.3.2016 v 10:48 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 234 |

Veronika Tikalová

Výlet: Milešovka na kole

Když nemůžeš, tak ještě přidej! – Nic jiného se při výšlapu Milešovky říct nedá, obzvláště když jedete na kole...

28.6.2015 v 9:06 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 857 | Diskuse

Veronika Tikalová

Food Festival města Jičín

Dobré jídlo, pití, zábava, krásné prostředí - to vše nabízí food festival v Jičíně, který proběhně 23. května 2015 v Zámeckém parku města Jičín. Krom občerstevní se mohou návštěvníci těšit na módní přehlídku a show Na stojáka.

13.5.2015 v 12:05 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 494 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 1064 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.01 | Přečteno: 1729 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1164 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 926
https://www.facebook.com/mojekrasnasvatba


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.