Je zvláštní, že většina Čechů neustále cestuje do zahraničí, aby poznali okolní "světy", ale kolik vlastenců zná opravdu Českou republiku? My se s pár kamarády rozhodli, že máme ještě moc mladé kosti na to vysedávat u moře a že České hory známe jen z lyží, tak si vyrazíme do Českého Švýcarska na menší průzkum. Vzali jsme krosny, stany, spacáky, psa a vyrazili jsme!
Nachodili jsme za tři dny dohromady 65km, což je pro lidi, co jezdí autem a většinou v práci/škole sedí, či jenom stojí, docela záhul. :) Ale zvládli jsme to a jsme na sebe patřičně hrdí! Ale to hlavní je, že máme krásnou vzpomínku, kterou nám nikdo nevezme a že jsme si to pořádně užili!
V pátek ráno jsme vyrazili na jeden z prvních vlaků, a kupodivu jsme se sešli všichni. Po osmé hodině jsme už hledali cestu z města, neboli z Děčína na první turistickou trasu. Po jejím nalezení jsme pokračovali po červené trase po Růžovém hřebenu, až jsme došli ke krásnému Belvederu, vedle kterého je hned penzion a restaurace a pořádně se najedli. Cestou jsme potkali několik krásných vyhlídek a samozřejmě jsme shlíželi na Labe, které se krásně vlní. Po obědě jsme vyrazili dál našemu výletu a to do Hřenska, jelikož jsme chtěli vzít tu nejkratší trasu šli jsme po zelené trase, která ale bohužel vede přes silnici, ale aspoň jsme narazili na „red water“.
Po několika kilometrech jsme konečně dorazili do Hřenska, kde je jedna velká tržnice – kam se hrabou Holešovice! Cokoliv si zapomenete, seženete zde, krosny, spacáky, hole, mikiny, trika, boty, nože, prostě veitnamci :)
Výstup na Pravčickou bránu je docela záhul, nejprve jsme šli po asfaltce, kde je docela provoz, což nebylo moc příjemné, ale brzo jsme se dostali na lesní cestu a pokračovali dále krásnou přírodou. Dorazili jsme k bráně 17:55 a samozřejmě, že v 18:00 zavírali, ale naštěstí páni jsou hodní a pustí vás dovnitř i bez placení, obzvláště, když vidí, že jste chudí studenti z Čech :))
Někdy po dvaceti minutách jsme se zase zvedli a pokračovali dál směrem ke kempu, opět krásnou přírodou.
První noc jsme spali ve stanech, což nebylo špatné, jen některým byla v noci pěkná kosa. Velká výhoda ČŠ je, že s sebou nemusíte mít žádné jídlo, protože v každé vesničce, městečku je minimálně jedna hospoda a několik penzionů. Například, když slezete z Pravčické brány na Mezní louku, míjíte jen kempy, hotely a restaurace.
Druhý den jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. A to k Malé Pravčické bráně a poté po Jetřichovických stěnách, které jsme označili jako nejkrásnější, sice je to chvílemi jen nahoru a dolu, ale stojí to za to, obzvláště když se jde po hřebenu a pod sebou vidíte kolik jste toho ušli a hlavně kolik nastoupali. Ani nevím, kde se v nás bralo tolik síly, ale vyšplhali jsme se ještě na každou vyhlídku a pozorovali ty krásy. Každá vyhlídka je prostě jedno velká wow! Mně se nejvíce líbila Mariina vyhlídka, sice je to pár schodu, ale ten výhled je něco :)
Poté jsme sešli do městečka Jetřichovice, nakoupili jsme v místním krámku (v sobotu po 17hod měl ještě otevřeno!) a šli se ubytovat ještě něco přes kilometr daleko do autokempu, kde jsme se už rozhodli pro chatky, což bylo skvělé rozhodnutí, protože jsme se krásně vyspali a pes každou hodinu nevrčel na každého, kdo prošel kolem stanu (jako předchozí noc).
Tří den je kritický. Ano, ráno už jsme cítili, že toho moc nezvládneme, měli jsme za sebou již 51km, puchýře, natažený lýtka, ramena zničena od krosen. U stánku v kempu jsme si ještě nechali dát do termosky čaj a vyrazili velmi pomalým tempem. Procházeli jsme Pavlinčiním údolím až k Trpasličí stezce, což byla velice příjemná cesta, celé 4km podél vody v nížinách, všude nádherný vzduch a krásná příroda, samozřejmě.
U trpaslíků nás na 10min zastavil déšť, ale pak jsme už pokračovali za modré oblohy do Chřibské na oběd a na autobus domu. V Chřibské můžu jenom doporučit restauraci Radnice, kde jsme se skvěle najedli, pak si jen našli spoj a jeli zpátky do Děčína a z něj domů.
Na závěr jen mohu říct, že to byl naprosto úžasný zážitek a určitě budeme cestovat po české krajině častěji, protože je nádherná. Je vážně škoda, že tak málo lidí to ví a radši jedou baštit konzervy lančmítu do Chorvatska.
