Veronika Tikalová

Již neumíme jíst

8. 10. 2014 22:16:48
Je 21. století a my již neumíme jíst. Každý nám jen do hlavy vsouká podobné definice jako „Jste to co jíte“, „Když to sníš tak přibereš kilo, dvě, tři,...!“ Naučili jsme se naslouchat okolí a zapomněli poslouchat naše tělo. „To jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, vitamíny, to tělo potřebuje ne chuť“, říká se obdobně v Matrixu. Něco na tom bude, ale nic se nesmí přehánět. Stačí se jen umět ovládat.

Žijeme v době, kdy magazíny každý měsíc, možná i každý den přijdou s novou dietou, novým způsobem cvičení, díky nimž budeme úžasní, hubení, krásní, spokojení. Každý den čtu příspěvky svých přátel na Facebooku a Instagramu, jak mohou dneska jen 5g sacharidů a jak je to strašné a jak dřív bylo líp. Tak lidi, sakra, proč to děláte? Copak dneska vážně už nestačí jen pohyb a obyčejná strava? Stačí, jenže to by vaše auta musela zůstat zaparkovaná a zastávky MHD by musely stát aspoň půl kilometru od vašich domů, abyste denně nachodili 8km. Což je pro člověka potřebná dávka pohybu, aby mu nezlenivěly úplně svaly a zůstal ve formě. A rychlé občerstvení by nesmělo existovat, aspoň ne ve smyslu nezdravého a nevýživného jídla.

Samozřejmě, diety chápu, když chce někdo zhubnout. A v tom to právě vězí. Všimli jste si někdy, že by člověk, který CHCE, on SÁM, zhubnout, dával každý svůj oběd a každou návštěva fitka na sociální sítě? Hm... myslím, že odpověď je ne. Takový člověk totiž cvičí pro sebe a ne pro okolí a followery. Jeho příspěvek uvidíme až po měsících a proč? Protože až na něm můžeme vidět opravdový rozdíl. A takovýto člověk má právo být na sebe pyšný a chlubit se s tím. Na takovém člověku vidíme nadšení, radost ze života a opět nalezenou lásku k sama sobě. Ne jako u fiflenky, která nám neustále cpe všechny své ultra zdravé večeře pod nos, nemluvě o polonahých fotkách s komentáři „Pořád jsem tlustá, ale už se to lepší!!“ Všichni víme, jakou reakci očekává a o co tu vlastně běží...


Vážně jsme tak moc ovlivněni krásou ostatních, že nedokážeme ocenit sami sebe? Naše tradiční jídla jsou tučná a pořádně sytá, však jsme taky byli národ, kde se většinou tvrdě makalo a sportovalo, chodilo do práce, z práce pěšky. Dneska když si dá někdo knedlovepřozelo, tak si ho ani neužije, protože počítá každou kalorii a již přemýšlí, kdy půjde běhat, aby to ze sebe zase vypotil. Už jenom díky těmto myšlenkám tloustneme.

Uznávám, že pohled na některá děvčata, v leginách obzvláště, a chlapce je vážně otřesný a člověk se zarazí a ptá se sám sebe „Jak takhle můžou žít? Vážně jsou spokojení?“ Nejlépe když ještě kouří cigaretu nebo se cpou dalším hamburgerem. Tohle je zas druhý extrém, jenž mi hlava nebere.

Nic se nemá přehánět. Toto pravidlo bude platit vždy a pro všechno. I pro naše těla. Jestli jsme tak velcí, že se nevejdeme ani do objektivu fotoaparátu, je něco špatně, stejně tak jako když jsme kost a kůže. Jak to tedy vychytat? Každý se sám na sebe musí podívat do zrcadla a zcela objektivně si říct, co vidí a jestli je to takhle dobře...

Úplný základ je chodit, chůze je pro nás nejpřirozenější. A neexistují výmluvy, proč se jí vyhnout, copak vyrazit z domu o 10min dříve, je tak velký problém? Jenom to, když vystoupíme o pár zastávek dřív uděláme něco pro naše tělo. Nemusíme se trýznit dietami, stačí když nebudeme jíst každý den smažená a tučná jídla a k tomu dodržovat pravidelný pohyb a jednou za čas svíčkovou? Proč ne?! Vždyť pokud jíme celé týdny zdravě a denně se hýbeme, zasloužíme si odměnu a to v jakékoliv podobě.

Zvyšte článku karmu!
Autor: Veronika Tikalová | | karma: 10.68 | přečteno: 858 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 9 příspěvků.
Poslední z 9. 10. 2014, 7:49

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz