Překvapení zubařovo

Návštěvy zubaře opravdu nemám ráda, obzvláště když vím, že mě něco bolí… A právě před měsícem jsem měla to „štěstí“, že mi začala růst osmička a to tak bolestně, že jsem mohla jíst jenom kaši a polévky – prostě tekutá strava. A ještě ke všemu jsem nemohla zavřít pusu, jak byla ta mrcha osmička nateklá.

Po pár dnech bolesti jsem se konečně dostala k zubařce. Klepala jsem se už den před tím, hlavou se mi proháněly všechny možné noční můry – vytrhnutí, vyříznutí… Strach jsem ale překonala a vydala se k zubařce. Tam mě čekalo velké překvapení, zub mi pouze vyčistila a něco mi na něj dala, s tím že to něco přes den vypadne a druhý den, že mám přijít zas. Když jsem odcházela, říkala jsem si „Paráda, ani to nebolelo.“… ale na druhou stranu zub bolel pořád pekelně a tekutá strava ještě chvíli byla to jediné, co jsem mohla. Druhý den jsem opět přišla k zubařce a říkám jí, že nemůžu zavřít pusu, tudíž nemůžu kousat, její odpověď mě docela zarazila - „Tak ji nezavírejte.“  

Poté mi zub opět vyčistila a zase pod dáseň něco dala, s tím, že tam prý kousek kouká, tak ať si to potom vytáhnu.

Dorazila jsem domu, několik hodin jsem si tam to něco nechala, ale pak jsem to už nevydržela a ve večerních hodinách si tu onou věc vyndala. Jaké to bylo překvapení, když jsem si zpod dásně začala vytahovat skoro 10cm kousek obvazu nasáklý krví a nějakou dezinfekcí… Po tomto úžasném objevu a několika minutovém zastavování krve, jsem si říkala, že mi to zubařka mohla povědět, co to tam dává. Ale už jsem to neřešila, krev jsem zastavila a šla jsem si lehnout.

Uběhl ještě týden o kaších, a pak konečně dáseň splaskla a já mohla začít jíst trochu normálněji, sice maso jsem ještě neukousala a zrna rýže jsem nemohla rozkousat, ale pečivo a jiné větší kousky už šly dobře.

Každým týdnem se to lepšilo až do tohoto týdne, kdy jsem ze zubu začala cítit divnou chuť na jazyku a při omaku zub prostě páchl. Hlavou se mi opět rozběhly černé scénáře, jak zub hnije apod. Jelikož jsem člověk, co musí hned vše vyřešit, vzala jsem si pinzetu a začala zub prohledávat a vyplatilo se. Našla jsem bílou skvrnu, o které jsem si myslela, že je nějaký ten hnus… Uchytila jsem ji pinzetou a snažila ji dostat ven. Skvrna se ale začala zvětšovat, čím víc jsem ji tahala ven. Po té, co jsem viděla centimetr něčeho bílého, jsem se vyděsila, co to proboha jen může být (?!), lekla jsem se, jestli si netahám nějaký nerv nebo něco takového, ale uklidňovala jsem se tím, že to nebolí, jen to vyvíjí nějaký tlak. Tak jsem tahala dál a dál… Až jsem vytáhla další kus obvazu! Tentokrát jen pěti centimetrový, opět od krve a s nechutným zápachem, který jsem ty dva dny předtím cítila. Měla jsem pocit obrovského znechucení, že tři týdny mám pod dásní ukrytý kus obvazu! Ale také radost, že jsem se té nechutné chuti zbavila a mám pokoj.

Některé zubařky prostě umí udělat moment překvapení…